Blog jedné holčiny

Dochází nám trpělivost, nebaví nás se handrkovat o mikině a kalhotách. Chceme, aby náš potomek byl vhodně oblečen a přitom nehrál všemi barvami. Boje o oblečení se týkají každé rodiny. Dítko začne trucovat a chce se oblékat samo. Nechce nechat maminku oblečení vybrat, ale chce mít možnost vlastní volby. A to jak v obchodě, tak doma ve skříni.

Možná přemýšlíte, jestli mu ustoupit a nechat oblečení na něm nebo ne. Záleží to na věku, ale také na schopnosti kombinovat a správně odhadnout vhodné oblečení. Jestli trucuje už malý prcek chodící do školky, který neví, kolik vrstev do chladného počasí, zkuste kompromis.

Řekněte mu, co na sebe jenom obecně. Třeba manšestráky, tričko, mikinu a kecky. A ať si on sám vybere, kterou mikinu, které tričko….Nebo před něj dejte víc kalhot a triček a ať sám zvolí, co se mu líbí. Možná tak bude spokojené a vy budete mít jistotu, že mu nebude zima a když mu navíc předložíte kombinovatelé barvy, bude i vypadat k světu a ne jako strašák do zelí.

Děti do školy jsou na tom lépe. Přeci jen už mají nějaké zkušenosti, že při mrazu je jen v košili zima. Lépe taky dokáží sladit barvy, jen občas neodhadnou počet potřebných vrstev.

Záleží tedy na šikovnosti, ale většinou při věku nad 9 let, můžete pouze letmo sledovat, jestli se oblékají dobře. Zvládají to bez problémů samy.

S příchodem puberty vám možná u oblečení vašeho potomka budou vstávat na hlavě vlasy hrůzou. Možná právě vaše dítě bude mít potřebu projevit svůj názor odrbanými džínami, tričky se vzkazy nebo lebkami, rozkrokem u kolen a vytahanou mikinou.

Snažte se být v klidu, ono je to jednou přejde a teď s tím stejně nic nemůžete udělat. Mají svou hlavu a oblečením vyjadřují svůj postoj ke světu.